Čtyřdenní pracovní týden. Je to proveditelné?

Politici napříč celou Evropou chtějí zavést 30-hodinové pracovní týdny. Je to možné udělat, aniž by jsme tím výrazně ovlivnili firmy?

2 years ago   •   11 min read

By Vladimír Záhradník
Zdroj: Julián Amé, Pixabay

Během posledních dnů zaplavily Internet titulky, které hlásali, že nová finská premiérka chce zavést čtyřdenní pracovní týden. Bylo to všude — v novinách, rádiích, i televizích. Když jsem přečetl článek v deníku Postoj, kde autorka tvrdí, že „Sanna Marinová chce, aby lidé ve Finsku pracovali pouze čtyři dny po šest hodin,“ zpozorněl jsem. Vím, že jejich premiérka je levicově orientovaná, ale omezit množství odpracovaných hodin jen na 24 za týden? Přišlo mi to jako ekonomická sebevražda. Ovšem toto téma si získalo mou pozornost natolik, že jsem začal zjišťovat víc.

Jak se ukázalo, skutečnost není až tak dramatická jako ukazovaly některá média ve svých článcích. Finská premiérka, Sanna Marinová, stručně naznačila ideu čtyřdenního pracovního týdne v panelové diskusi v srpnu 2019. V té době byla ministryní dopravy. Podle Marinové by měl být čtyřdenní pracovní týden něco, o co bychom se měli snažit v dlouhodobém horizontu.

Věřím, že lidé si zaslouží trávit více času s jejich rodinami, blízkými, koníčky a že chtějí využít další možnosti, jako je například kultura. Může to být pro nás další krok v pracovním životě. — Sanna Marinová, srpen 2019

Jako alternativu navrhla omezit standardní pracovní den na šest hodin z aktuálně osmi. To je zajímavé — ona neřekla, že chce omezit počet pracovních dnů na čtyři a omezit počet hodin na šest. Ona přitom pouze naznačila, že by chtěla omezit počet pracovních dnů nebo omezit počet hodin — už nyní je v tom velký rozdíl. Také nesmíme zapomínat na to, že je to její dlouhodobá vize. Tato agenda není součástí vládního programu v aktuálním období. Finská vláda to pod vlivem okolností konec-konců oznámila na oficiálním twitterovém účtu.

Ve finském vládním programu není žádná zmínka o čtyřdenním týdnu. Tato záležitost není v agendě finské vlády. Premiérka @marinsanna stručně tento nápad představila v panelové diskusi v srpnu minulého roku, když byla ještě ministryní dopravy, a od té doby v této věci nebyla žádná aktivita. — Finská vláda (@FinGovernment) 7. ledna 2020

Skutečnost, že mnohé noviny probrali tuto zprávu a dostatečně si ji neověřili, je znepokojující. Jejich původní články jsou stále dostupné, neopravené. Ovšem ještě více znepokojující je, že tuto myšlenku čtyřdenního, šestihodinového týdne zmínili i někteří politici a tleskali jí. Říká mi to, že bychom měli pozorně sledovat práci novinářů a obzvlášť politiků, protože často pracují s nesprávnými informacemi a nevěnují dostatek času tomu, aby si informace i ověřili. A na základě těchto informací dělají rozhodnutí.

Ovšem pokračujme v debatě. Je čtyřdenní týden proveditelný? Jaké podmínky je třeba splnit, aby byl prospěšný pro zaměstnance a nezruinoval zaměstnavatele?

Zhuštěný pracovní týden

Tento termín popisuje rozpis, podle kterého pracují zaměstnanci více hodin během menšího počtu dní v týdnu. Jinými slovy, potřebují pracovat deset hodin denně, aby mohli mít v pátek volno.

Zdroj: David Mark, Pixabay

Zastánci takového rozpisu říkají, že zvýší produktivitu tím, že se sníží přebytečné náklady například tím, že nemusí být zapnutá světla, když nikdo není v práci. Navíc zaměstnanci ušetří náklady tím, že cestují do práce méně. Na jejich platy rozpis nemá vliv. Také by měli mít více času na jejich volnočasové aktivity během tří dnů volna.

Tato myšlenka není nová. Zpráva Společnosti pro správu lidských zdrojů z června 2019 naznačuje, že zhuštěný pracovní týden je aktuálně umožňuje třetina firem ve Spojených státech amerických. Tento počet se přitom postupně zvyšuje. Co je však podstatné je, že takový rozpis je pro zaměstnance ve většině případů dobrovolný — zaměstnanec se stále může rozhodnout pracovat pět dní v týdnu.

Experiment, který selhal

Zatímco v některých organizacích takový rozpis může fungovat, to ještě neznamená, že bude fungovat všude. V roce 2008 guvernér Utahu v USA uzákonil povinný čtyřdenní pracovní týden pro všechny státní zaměstnance, kteří tak pracovali deset hodin denně od pondělí do čtvrtka. Tím, že se v pátek zavřou vládní kanceláře, stát očekával, že ušetří na provozních nákladech jako elektřina, topení, klimatizace a benzín pro státní vozidla. Nicméně v roce 2011 Utah otočil kurz, přičemž říkal, že k úsporám nikdy nedošlo.

Jaké jsou rizika?

Podle profesora veřejného zdraví ze Státní univerzity v Ohiu, Allarda Dembeho, práce v 10-hodinových změnách během čtyř dní není totéž jako práce v 8-hodinových změnách během pěti dní. Nebezpečí je v ignorování vlivů na zdraví, které se mohou vyskytnout jako důsledek únavy a stresu, které se nahromadí během pracovního dne, který trvá déle než obvykle.

Hlavní problém je v tom, že jakákoli práce, kterou je třeba udělat, se musí udělat za stejný celkový čas. Přestože bychom si to přáli, den má stále jen 24 hodin. — Allard Dembe, Státní univerzita v Ohiu

Profesor Dembe udělal studii, která ukazuje, že riziko toho, že zaměstnanec utrpí pracovní úraz, je vyšší o 37 procent pro ty zaměstnance, kteří pracují více než 12 hodin denně. Čím větší je množství odpracovaných hodin, úměrně tomu roste i riziko úrazu. Další studie ukazuje, že rizika toho, že vám diagnostikují chronickou nemoc jsou dost podstatné, pokud pracujete mnoho hodin denně po dobu mnoha let. Rizika jsou u žen ještě vyšší než u mužů.

Zdroj: Steve Buissinne, Pixabay

Pokud zaměstnanec pracuje mnoho hodin denně, může to mít velký dopad i na jeho rodinu. Rodiče nemusí mít dostatek příležitostí na sociální kontakt s jejich dětmi, když se vrátí ze školy.

Podle mého názoru zhuštěný pracovní týden nestojí v dlouhodobém horizontu za to. V minulosti jsem pracoval v 12-hodinových změnách a po dvou letech jsem se rozhodl dát výpověď právě kvůli takovému rozpisu. Často jsem byl unavený a po čase se u mě objevily zdravotní problémy.

Čtyřdenní pracovní týden se sníženým počtem hodin

Podívejme se nyní na opravdový čtyřdenní pracovní týden se sníženým počtem odpracovaných hodin. Podle této zprávy, 15% firem v USA nabízí čtyřdenní pracovní týden, který má 32 hodin nebo méně — oproti minulému roku došlo k mírnému nárůstu.

Zatímco čtyřdenní pracovní týdny jsou stále relativně vzácné, organizace, které je zavedly, nezaznamenali žádné snížení produktivity nebo obratu. — Zpráva Společnosti pro správu lidských zdrojů, červen 2019

Mnoho firem po celém světě již přijalo nebo experimentovalo s takovým rozpisem a jejich přechod na nový režim byl častokrát dobře zdokumentován. Máme tak k dispozici cenná data na další studium.

Perpetual Guardian, Nový Zéland

Tato realitní společnost z Nového Zélandu testovala myšlenku během šesti týdnů na jejich více než 240 zaměstnancích od března 2018. Každý týden dostali den volna, přičemž stále dostávali plný plat. Tato šestitýdenní zkouška, kterou inicioval zakladatel firmy Andrew Barnes, zaznamenala velký úspěch. Na základě výsledků později správní rada firmy odhlasovala tento nový rozpis natrvalo.

Tento test měl několik podmínek. Zaměstnanci měli měsíc na to, aby si vytvořili opatření k zajištění produktivity. V praxi to znamenalo určit si, jak dokončit jejich práci během 32-hodinového týdne. „Je to o produktivitě. Tím, že udělali malé změny ve zlepšení procesu, zefektivnili jejich práci,“ řekl Barnes. Na konci testu nezaznamenala firma Perpetual Guardian žádnou změnu v jejich obratu a zisku. „Znamená to, že náš tým je v kanceláři o 20 procent produktivnější,“ dodal.

Jako součást experimentu požádal Barnes dva výzkumníky, aby sledovali dopad na zaměstnance — Jarroda Haara, profesora lidských zdrojů z Technologické univerzity v Aucklandu, a Helen Delaneyovou z Auckland Business School. Zjistili u zaměstnanců snížení stresu, zlepšení jejich poměru pracovních a mimopracovních aktivit a vyšší zájem. Rovněž byli pracovníci více motivováni a soustředění na dokončení jejich práce.

Zdroj: Amit Kumar, Pixabay

Zatímco většina zaměstnanců změnu vítala, ne každý byl schopen se novému rozpisu přizpůsobit. Někteří cítili vyšší tlak na dokončení jejich práce za kratší čas, zvláště když se blížily termíny. Jiní tvrdili, že se nudí a raději než mít den volna by šli do práce.

Microsoft, Japonsko

V srpnu 2019 Microsoft vyzkoušel čtyřdenní pracovní týden v jejich japonské pobočce. Microsoft dal v pátky jeho zaměstnancům speciální placené volno a také částečně proplácel výdaje na výukové kurzy a rodinné výlety. To mělo za následek zvýšení produktivity o 40% a účty za elektřinu se snížily o 23%.

Aby bylo možné dosáhnout takové výsledky, zaměstnanci musí být efektivnější, což může být v japonském prostředí náročné. Pracovní kultura v Japonsku dává důraz na týmovou práci od zaměstnanců ve všech odděleních. Schválení od manažera je třeba téměř při každém rozhodnutí. Microsoft zkrátil délku většiny mítinků na půl hodiny a také omezil počet lidí na setkání na pět zaměstnanců. Přesto zástupci Microsoftu v Japonsku řekli, že jejich data odhalili jisté bariéry, kdyby chtěli nasadit čtyřdenní pracovní týden ve větší míře, například bránění ze strany některých manažerů a nejednaké výsledky v závislosti na oddělení.

Restaurace Aizle v Edinburgu, Spojené království Velké Británie a Severního Irska

Majitel restaurace Aizle, Stuart Ralston, se rozhodl snížit počet hodin v lednu 2018. Jak se šířily zvěsti o jeho činu, jeho konkurence byla vůči nápadu nepřátelská. Mnozí pochybovali, že jeho restaurace přežije příštích šest měsíců, ale ona přežila. Restaurace Aizle zažila nejlepší finanční rok vůbec, zlepšila se morálka zaměstnanců a ti tak pomohli získat nové.

Amazon, USA

V roce 2016 Amazon experimentoval s 30-hodinovým čtyřdenním pracovním týdnem. Experimentu se zúčastnilo několik technických týmů. Všichni účastníci byli zaměstnáni na částečný úvazek. Měli stejné zaměstnanecké výhody jako tradiční zaměstnanci. Jediný rozdíl byl v tom, že dostávali 75 procent platu oproti jejich kolegům pracujícím na plný úvazek. Naneštěstí jsem nebyl schopen zjistit, jak tento experiment dopadl.

Google, USA

V roce 2004 [Google zavedl politiku][zapírají-news], že jeho zaměstnanci mohou věnovat 20 procent jejich času, resp. jeden pracovní den, jakýmkoli projektům dle jejich výběru. Nejde přímo o sníženou pracovní dobu, ale zaměstnanci Googlu byli vyhrazení pro Google projekty pouze čtyři dny v týdnu. Přesto firma neformálně opustila od této praxe, jako řekli někteří bývalí zaměstnanci.

Tyto příklady ukazují, že snížení počtu odpracovaných hodin je ve většině případů prospěšné pro pracovníky a může přinést hodnotu i pro zaměstnavatele, pokud své firmy připraví na takovou změnu. Ovšem to, co funguje pro jednu firmu nebo některou z jejích poboček, nemusí fungovat pro další pobočky, firmy či krajiny. Zkrátka neexistuje univerzální pravidlo, jak udělat takový přechod jednoduše. Jak se píše v zprávě Společnosti pro správu lidských zdrojů, „Obecně, benefity flexibilní práce nejsou stejně vhodné pro všechny průmysly a pracovní zaměření, protože některé organizace spoléhají na pracovníky, kteří pracují na úkolech 24 hodin denně nebo v určitých časech.“

Když k přechodu nutí politici

Nejen firmy jsou motivovány ke snižování množství odpracovaných hodin — naši politici se snaží o totéž. Pokud politik protlačí zákon, kterým se sníží množství odpracovaných hodin, získá mezi voliči obrovskou popularitu. Ovšem v jejich přístupu je jeden podstatný rozdíl. Zatímco firmy experimentují se snižováním odpracovaných hodin v jejich pobočkách a později expandují do dalších poboček, politici chtějí takovou změnu vynutit zákonem, přičemž neberou ohled na potřeby různých organizací nebo profesí. Věřím, že tento přístup shora-dolů není správný a plánuji to i demonstrovat.

35-hodinový pracovní týden, Francie

Francie zavedla 35-hodinový pracovní týden jako součást pracovní reformy. Tato reforma byla přijata ve dvou fázích: zákon „Aubry 1“ v červnu 1998 a zákon „Aubry 2“ v lednu 2000. Cílem reformy bylo hlavně snížit nezaměstnanost. Politici očekávali, že reforma podnítí vznik pracovních míst se sdílením práce a že občané budou mít více času na mimopracovní aktivity. Je třeba říci, že pokud zaměstnanec odpracuje více než 35 hodin týdně, všechny hodiny nad tímto limitem se považují za přesčasy. Tvůrci zákona předpokládali, že pro firmy bude cenově výhodnější najmout další pracovníky jak platit stávajícím zaměstnancům přesčasy.

Zdroj: Free-Photos, Pixabay

V první fázi implementované v roce 1998 mohli podniky udělat přechod na 35-hodinový týden dobrovolně. Od roku 2000, kdy byl přijat druhý zákon, byl přechod již povinný pro všechny firmy s více než 20 zaměstnanci. Legislativa pro malé firmy snížila příplatky za přesčasy a zvýšila jejich roční limit na počet přesčasů v porovnání s velkými firmami, aby jim změnu zjednodušila. Takto mohli malé firmy pokračovat v 39-hodinovém režimu a platit hodiny navíc se zvýhodněnou taxou za přesčasy. Pro všechny firmy, které podepsaly smlouvy na 35-hodinové týdny s odbory, vláda nabídla úlevy na poplatcích do sociálky. Tyto úlevy klesaly úměrně k měsíčnímu platu zaměstnance a nejvíce se projevily při zaměstnancích s minimální mzdou.

Je třeba dodat, že účinek této legislativy nebyl takový, jak politici čekali — ke zvýšení zaměstnanosti nedošlo. Podniky měly s každým zaměstnancem další výdaje, jako poplatky za trénink a zaměstnanecké daně. Také odkdy socialisté prohráli ve volbách v roce 2002, byla tato legislativa dále oslabena.

Experiment se šestihodinovými dny, Švédsko

Švédsko zkoušelo šestihodinový pracovní den po dobu dvou let v domově důchodců Svartedalen v Göteborgu od roku 2015 do roku 2017. Na základě dat je zjevné, že zaměstnancům se tento 30-hodinový pracovní týden líbil. Tvrdili, že jsou méně stresovaní, šťastnější a více se těšili z práce. Ovšem cena za to byla příliš vysoká.

Abychom dali zhruba 80 pracovníkům v domově důchodců Svartedalen více volného času, město muselo najmout dalších 17 pracovníků, aby pokryli změny. Tito noví zaměstnanci způsobili díru v rozpočtu v přepočtu 738 000 USD — zvýšení o zhruba 22%. — Business Insider

Myšlenky na závěr

Jak jsem poukázal, zkrácený pracovní týden může být realitou. Ovšem rozhodnutí zkrátit množství hodin musí pocházet od jednotlivých společností. Firmy mohou experimentovat s menšími týmy, sesbírat a vyhodnotit výsledky, a na základě nich se rozhodnout, zda jim taková změna přináší nějaké výhody. Každá firma je jiná a neexistuje univerzální pravidlo, jaké můžeme aplikovat. Co funguje v jedné firmě, nemusí fungovat jinde. Zdravotní péče, služby a technologický průmysl jsou významné příklady vysokého pracovního zatížení a myslím si, že v nejbližší době se to nezmění.

Zdroj: Gerd Altmann, Pixabay

Přesto věřím v sílu trhu. Představte si dvě podobné IT společnosti — jedna z nich zavede čtyřdenní týdny a ponechá platy na úrovni konkurence. Druhá firma musí reagovat na tuto změnu. Jinak pravděpodobně ztratí své zaměstnance. Schvalování vládních zákonů a jejich plošné aplikování pro všechny společnosti není udržitelné řešení. Jako důsledek se pravděpodobně náklady na jednoho zaměstnance zvýší. A pokud vlády zavedou stimuly nebo daňové úlevy, zdeformují trh ještě více.

Také nesmíme zapomenout, že žijeme v době digitální revoluce. Automatizace se zlepšuje každým dnem a to nám dává více možností jak ušetřit na odpracovaných hodinách zaměstnanců. Nicméně musíme být trpěliví, taková změna se děje postupně.

Pokud byste si chtěli vyzkoušet zkrácený pracovní týden ve vaší firmě, nejprve si přečtěte tento skvělý článek. Také, pokud máte k tématu hodnotné podněty, napište je do komentáře. Díky!

Spread the word

Keep reading