Proč lidé nedosahují své cíle a jak to změnit

Motivace a systém jsou základ.

2 years ago   •   12 min read

By Vladimír Záhradník
Zdroj: David Mark, Pixabay

Jezdíte na kole? Já jsem jen nedávno opět začal. Jednoho dne jsme se spolu s bratrem rozhodli, že k rodičům na venkov nepůjdeme autem, ale koly. Zatímco jsme byli ve městě, užívali jsme si to. Chodili jsme po vyhrazených cyklistických stezkách, foukal příjemný vítr, nikam jsme nespěchali a cesta nám ubíhala. Když jsme však opustili město, všechno bylo najednou jinak. Okolo nás rychlým tempem procházely desítky aut. Všude byl cítit benzín, z aut sálalo teplo a nám prudce stoupal adrenalin.

Do toho přišel první kopec. Přehodil jsem si nejlehčí převod a pomaličku jsem začal stoupat. Kopec to byl menší, ale chyběl mi cvik. Měl jsem co dělat. Pak přišla vytoužená rovinka a konečně jsem si mohl odpočinout. Když tu najednou přijdeme k nejobávanějšímu kopci na naší trase — Župčanskému kopci. Když jsem se podíval nahoru, skoro jsem neviděl konec. No nedalo se nic dělat. Zařadil jsem si nejlehčí převod a pomalu jsem šel.

Kopec však stále jakoby neměl konce. Bratr to ještě zvládal, ale já jsem si řekl, že musím zastat. Chvíli jsem šel pěšky a pak jsem se pokusil opět nasednout na kolo. Prošel jsem však dalších 300-400 metrů a musel jsem sesednout opět. Byl jsem demotivovaný a vysílený. Viděl jsem tu horu a s obdivem jsem vzpomínal na cyklisty, kteří na Tour de France překonávají Pyreneje. Chvíli to trvalo, ale nakonec jsem dosáhl vrcholu a cestu jsem zvládl asi za dvě a půl hodiny. Zpocený a unavený, ale šťastný, že to mám za sebou.

Asi před týdnem jsem viděl jedno video jak zvládat kopce na kole. A víte, co je základ? Nedívejte na vrchol toho kopce, který se zdá být nekonečně vzdálen. Namísto toho si kopec rozdělte na úseky. Podívejte se před sebe a najděte si styčný bod, například nejbližší zatáčku. Když k ní přijdete, najděte si další úsek. Takovým způsobem se stále posouváte vpřed a vaše psychika trpí mnohem méně.

Pyreneje. Zdroj: armennano, Pixabay

Víte, proč novoroční předsevzetí nefungují? Protože lidé si stanovují velké, častokrát nereálné cíle. A protože nevědí jak je splnit, rychle to vzdají. Velký cíl je přitom jako ten kopec. Abyste ho porazili, potřebujete si jej nejprve rozdělit na menší úseky — splnitelné úkoly. A najednou ani nevíte jak a jste nahoře.

Ještě horší než stanovit si nereálný cíl je nemít žádný. V mém okolí mám mnoho přátel, kteří nevědí, co chtějí, a přešlapují na místě.

Jeden z nich, říkejme mu Petr, pochází z dobře zabezpečené rodiny. Petr se nepravidelně jednou za týden-dva setkával s jeho kamarádem Martinem. Objednali si kávičku a diskutovali spolu, jaké překážky vidí na jejich cestě za osobnostním růstem. Jednou k sobě pozvali i mě. Když jsem je tak poslouchal, přišlo mi, že je to jen nekončící debata při kávičce, která nikam nevede. Ani jeden z nich totiž neměl konkrétní, měřitelný cíl, kam se chce posunout. Proto, když se mě zeptali na můj názor, poděkoval jsem jim za pozvání a řekl jsem, že takové debaty nejsou pro mě. To, že jsem to považoval pro mě za ztrátu času, jsem už nezmínil. Konec-konců, pokud to setkávání jim dvěma něco dává, ať v tom klidně pokračují. Já však přesně vím, kam směřuji, a takovéto setkávání mě na mé cestě brzdí.

S Petrem se setkávám pravidelně a mám pocit, že se už ani nesnaží vystupovat ze své komfortní zóny. Je finančně zabezpečený, nemá nůž pod krkem a svůj čas tráví rozjímáním, co vlastně chce. Někdy v srpnu minulého roku se rozhodl, že přestane pracovat v rodinné firmě a že se přestěhuje natrvalo do Bratislavy, kde si najde práci. Je červen, on je stále v Košicích a hledá si práci.

Moje druhá kamarádka, říkejme ji Monika, vystudovala umělou inteligenci na místní univerzitě, pracuje v IT a mezi její velkou zálibu patří pečení zákusků. Podobně jako Petr ještě neví, co chce. Nicméně vidím na ní obrovskou snahu zjistit to. Neustále navštěvuje množství meetupů, workshopů a školení, nedávno začala psát blog a vidím na ní, že se nebojí experimentovat. Mezitím se rozhodla zlepšit své praktické znalosti sociálních sítí, které se jí sejdou bez ohledu na to, co si vybere. Nicméně, pokud navštěvuje meetupy zaměřené na umělou inteligenci i pečení, její posun je mnohem pomalejší. Takový meetup trvá alespoň dvě hodiny. Čas, který mohla strávit studováním nějaké techniky pečení. Přeji jí, ať se již brzy rozhodne a ať jde za svým cílem.

Není důležitý cíl, ale cesta, která nás k němu dovede.

Nevím, jak vy, ale já bych se nechtěl jednoho dne probudit jako milionář a mít najednou splněny všechny své cíle. Chci si úspěch postupně vybudovat. Právě ta cesta je to, co mě baví. Někde jsem to už vzpomínal: budování úspěchu beru jako počítačovou hru. Hru, která nemá konce a jen na naší šikovnosti záleží, jak daleko se dostaneme.

Známí mi často říkají jak mě obdivují, když vidí, jaký mám jasný cíl. Ale ještě před takovými dvěma lety jsem byl tam, kde Monika. Chodil jsem do práce a po večerech jsem chodil na meetupy zaměřené na softwarový vývoj, umělou inteligenci, design uživatelského prostředí, vývoj vestavěných systémů, marketing a mnoho jiného. Časově to bylo náročné, ovšem věděl jsem jedno: je lepší nějaký čas přešlapovat na místě a hledat se, nežli jít nesprávnou cestou a později si to uvědomit. Na druhé straně, hledat se příliš dlouho, jak to dělá Petr, je druhý extrém.

V mém případě jsem si dopřál čas na přemýšlení asi půl roku. Můj problém je, že čehokoliv se chytím, jsem v tom dostatečně dobrý na to, abych se tím živil. Tím se moje možnosti ještě zvětšují. Baví mě programování, ale jak zjišťuji, už i psaní, tvorba videí, či vedení lidí. Zároveň jsem se za ty roky dosud nespecializoval a rád bych své komplexní znalosti z mnoha odvětví využil co nejlépe. Logicky jsem přišel k závěru, že práce, kde využiji všechny své znalosti, neexistuje, a musím si ji vytvořit.

Startupy jsem s oblibou sledoval už déle, ale neuvažoval jsem, že bych se do nějakého pustil. Ale právě tam vidím příležitost využít všechen svůj talent. Hlavně v začátcích, kdy je v týmu málo lidí, záleží úspěch celého projektu právě na zakladatelích. Když jsem se tedy konečně rozhodl, že chci mít startup, už jsem měl svůj dlouhodobý cíl. A všechno ostatní už směřuje k tomu, abych svého cíle zhmotnil.

Jak si stanovit své dlouhodobé cíle?

Zcela vám neporadím, ale základem je zpomalit a přemýšlet o sobě. Vezměte si pero, papír, vypněte mobil, počítač a pište si, co vám napadne. Co rádi děláte? Máte něco, čím se chcete proslavit? Pište a hlavně přemýšlejte… Vaše cíle nemusíte napsat na jedno posezení, dopřejte si čas. Já jsem na svých cílech pracoval během několika týdnů.

Toto jsou některé z mých dlouhodobých cílů (více než 5 let). Všimněte si, že mnohé jsou ještě relativně abstraktní a nemám při nich stanoven termín:

  • Být finančně nezávislý. Mít dostatek peněz, abych nemusel řešit, kolik jich utrácím
  • Diverzifikovat příjmy a nebýt závislý pouze od jednoho zdroje
  • Založit alespoň jeden úspěšný open-source projekt
  • Dělat to, co mě baví, bez kompromisů
  • Naučit se hrát na klavír

Když už však máte takto stanovené cíle a víte, kam se chcete dostat, pomůže vám to určit si střednědobé (2-5 let) a krátkodobé cíle (méně než rok) a ty rozbít na ještě menší. Všimněte si, že zatímco střednědobé cíle jsou stále abstraktní, ty krátkodobé jsou již konkrétní a jsou měřitelné. Všechny cíle si zároveň ještě rozděluji do oblastí jako práce, finance či hobby. Podívejme se na některé z nich.

Střednědobé cíle:

  • Umět udělat průzkum trhu a dát dohromady solidní podnikatelský plán
  • Networkovat a budovat síť kontaktů, primárně přes sociální sítě
  • Naučit se rychle číst a techniky na zlepšení paměti
  • Najít si mentora (softwarový vývoj/osobnostní růst)

Krátkodobé cíle:

  • Přečíst alespoň jednu odbornou knihu v oblasti podnikání a marketingu měsíčně
  • Do konce roku 2020 mít na platformě Medium alespoň 500 odběratelů
  • Přispět do libovolného open-source projektu alespoň jednou featurou/bugfixem týdně
  • Do konce září se naučit základy ReactJS a JavaScriptu

Tyto mé cíle nejsou vtesané do kamene. Průběžně je aktualizuji podle okolností. Pokud například zjistím, že ovládám rychločtení na dostatečné úrovni, dokážu přečíst ne jednu knihu o marketingu měsíčně, ale rovnou pět. Zároveň jiné věci mohou trvat déle než jste si mysleli. Podstatné je stále mít plán a udržovat ho aktuální.

Jak začít cíle naplňovat?

Rozdíl oproti obecným cílům, jako například že chcete zhubnout, je při těchto v tom, že vycházejí z vašeho nitra a máte proto motivaci je naplňovat. Odkdy jsem si stanovil tyto své cíle, nepotřebuji žádné techniky na manažment času, abych se dokopal k práci. Přirozeně na svých cílech pracuji, protože už mám vizi, kam směřuji.

Své krátkodobé cíle si rozděluji na úkoly, které průběžně plním a kontroluji si je asi jednou měsíčně. Pokud znáte Kanban tabulku, tak víte, co mám na mysli. Kdysi jsem se na lidi, kteří používají Kanban tabulku na osobní plánování, díval s údivem, ale musím uznat, že je to efektivní technika. Jednou za měsíc si tam nahodíte úkoly a průběžně je přesouváte mezi sloupci Udělat, Právě dělám a Ukončené. Na první pohled víte, jak vaše úlohy pokračují a to je základ — mít informace pohromadě.

Kanban tabulka s mými úkoly

Velmi se mi osvědčilo, když jsem si tyto úkoly rozdělil do několika oblastí a tím jsem pak ve svém kalendáři vyhradil časové okno. Takže například mezi osmou až desátou večer se věnuji psaní. I když ne každý den se mi podaří všechny úkoly dodržet, aktivně se o to snažím a celkově se hýbu vpřed. Z kalendáře mi navíc chodí oznámení, takže mi neustále připomíná, co je na programu.

Plnění cílů s oblibou přirovnávám k jedné scéně z filmu Apollo 13. Když už se posádka neúspěšné mise blížila k Zemi, museli udělat korekci dráhy. A protože počítač byl vypnut, manévr udělali ručně.

Apollo 13: ruční zážeh

Zem byla jejich cíl, který viděli ve svém okénku a na jednu minutu zapnuli motory. Jejich loď se vychylovala na všechny strany, ale svůj cíl neztráceli z dohledu. Nakonec, jak víme, úspěšně přistáli. To, jak se loď vychyluje střídavě do stran, bych přirovnal k plnění krátkodobých cílů. Ovšem stále se blížíte k té vaší „Zemi‟ a když se po roce ohlédnete zpět, uvidíte jaký kus cesty jste prošli. Vidím to na sobě.

A co když nemám čas?

Tuto výmluvu slýchám často. Lidé mi říkají, že nemají čas a potom vidím, jak se každý den chodí někam zabavit nebo se dívají na Netflix. Klidně si udělejte analýzu a rozdělte si vaši činnost během dne na dvě skupiny — věci, které vás k cíli přibližují a ty ostatní. Garantuji vám, že každý má množství aktivit, které dokáže omezit. Neřeknu rovnou zrušit, protože správná rovnováha mezi prací a zábavou je důležitá.

Zdroj: obpia30, Pixabay

Když přišla koronakríza, aktivoval jsem si načas Netflix a uvědomil jsem si, že je tam velmi kvalitní obsah. Rozkoukal jsem dokument o Formule 1, později další o cyklistice, do toho jsem se koukal na finskou kriminálku a v konečném důsledku jsem přišel na to, že díváním televize trávím příliš mnoho času a že můj pokrok stagnuje. Vím, že kdybych měl Netflix aktivován, bude to pro mě lákadlo a proto jsem ho zrušil. Opět si ho aktivuji za odměnu například o půl roku na jeden měsíc a poté jej opět zruším.

Rovněž jsem se naučil říkat ne. Nejednou mě známí zvou na různé akce a občas na některé zavítám, ale jak jsem již zmínil výše, řadím si je do krabičky. Posune mě účast na akci blíže k mému cíli? Nebo mě naopak od cíle vzdálí tím, že jsem ten čas mohl strávit studiem a prací na své vizi?

Už jsem zjistil na vlastní kůži, že výroky slavných mají mnoho společného. Úspěch v čemkoli vám nespadne z nebe. Skoro každý si ho musel poctivě vydřít. Já jsem se rozhodl zkusit to a dát do toho všechno. Takto o pět let to přehodnotím, ale už teď vím, že by mě mrzelo, kdybych do toho nešel.

Je čas pracovat, je čas odpočívat

Ano, čtete správně. Kdybyste teď zoškrtali všechnu zábavu, fungovaly byste velmi efektivně, ale hrozilo by vám vyhoření. Plnění dlouhodobých cílů je maratón. Musíte najít rozumnou rovnováhu mezi tím, abyste pokročili a mezi odpočinkem.

Pokud to s odpočinkem přeženete, prokrastinujete a po měsíci neuvidíte žádný pokrok. Na druhé straně, z vlastní zkušenosti vím, že pokud pracuji naplno, vydrží mi to jen dva tři dny. I já potřebuji občas vypnout.

Osobně vám velmi doporučuji procházky venku. Mozek funguje zvláštně. Když chodíte, zapojují se do pohybu obě mozkové hemisféry a jejich zvýšená aktivita zapojuje vaši logickou a kreativní stránku dohromady. Na mnoho nápadů jsem přišel díky běhu či procházce, přičemž jsem se ničím nerozptyloval. Zkuste někdy poslouchat váš vnitřní hlas v hlavě.

Budujeme udržitelný systém

Začít systematicky pracovat na vašich cílech chce přípravu. Nestačí o nich vědět, ale musíte je i realizovat. Jinými slovy, musíte si vytvořit rutinu, kdy vám bude připadat práce na nich jako něco přirozeného.

Ze studií víme, že vybudovat návyk trvá alespoň 60 dnů. První dny jsou nejtěžší, k práci se musíte doslova dokopat. Přiznám se, občas i já podlehnu a řeknu si, že pro dnešek to balím. Ale na další den to zkouším znovu. Inspirujte se profesionálními sportovci. Jejich příprava na olympijské hry začíná den po skončení těch posledních. Makají skoro čtyři roky kvůli pár minutám před zraky milionů diváků.

Dodržujte disciplínu a soustřeďte se více na plnění úkolů jako na plnění konkrétního termínu. Už vícekrát se mi stalo, že jsem termín nedodržel, ale přesto jsem pokračoval a stanovil jsem si nový. Někdy se zase ukáže, že jisté úkoly potřebujete řešit s vyšší prioritou, tak se jim těch pár dní věnujte. Nebojte se prioritizovat. Vydržte a časem vám budou tyto věci připadat přirozenější.

Cukr a bič

Už z dob pravěku jsme si zvykli, že po těžké práci přichází sladká odměna. Nicméně chci vás upozornit, že se musíte mentálně připravit, že odměna dlouho přicházet nebude. První rok-dva budete mít pocit, že všechno, co děláte, nemá cenu. Vaše sladká odměna nepřichází. A právě v tomto se liší ti úspěšní od těch průměrných.

Každý jednou narazí na hranice svých možností. Pokud se v této chvíli vzdáte, zůstanete navždy průměrní. No pokud ovšem vytrváte, postupně a pomalu tuto hranici začnete posouvat dál a časem se úspěch dostaví.

Mentální nastavení je polovina úspěchu.

Aktivně blogguji asi rok. Toto je můj dvaadvacátý článek. Moje první články nečetl skoro nikdo, ale nevzdal jsem to. Zjistil jsem totiž, jak mi psaní pomáhá utvářet si myšlenky na různá témata a také moje angličtina se zlepšuje.

Někdy kolem Vánoc minulého roku jsem napsal svůj článek o tom, proč má smysl soustředit se na niche market a najednou jsem dosáhl svůj první úspěch. Tento článek v čtenosti vyletěl vysoko nad ostatní. Nadšený jsem pokračoval v psaní, ale další články si opět skoro nikdo nevšímal. No jak vidíte, zkouším to dál. Mentálně se připravte na to, že úspěch nemusí dlouho přicházet, ale přesto vytrvejte.

Zdroj: StockSnap, Pixabay

Tak co? Už víte, co chcete v životě dělat? Ještě stále se bojíte vykročit ze stínu?

Je to jednoduché: zjistěte vaše vnitřní cíle, ty vás motivují překonávat překážky. Vypracujte si systém a začněte plnit úkoly, které vás k cílům začnou posouvat. Právě jsem vám dal nástroje a řekl, jak je máte použít. Hele, víte, co se stane, když se dostanete na vrchol vašeho cíle? Ohlédnete se kolem a uvidíte okolní kopce, na které se můžete vydat. Cesty vedou všemi směry a je na vás, kterou si vyberete. Přeji vám hodně úspěchů.

Spread the word

Keep reading