Svět potřebuje lídry

Co nám brání převzít život do svých rukou?

a year ago   •   6 min read

By Vladimír Záhradník
Zdroj: Pexels, Pixabay
audio-thumbnail
SK
0:00
/9:19

Před dvěma lety jsem byl na jednom workshopu. Bylo nás tam asi osm. Seděli jsme v kruhu a byli jsme si rovnocenní. Dostali jsme nějakou skupinovou úlohu, už si přesně nepamatuji jakou. Ale pamatuji si, jak jsme se na sebe dívali. Každý z nás čekal, že se vedení chopí někdo druhý. Jenže nikdo takový nebyl k nenalezení. Ztratili jsme možná minutu-dvě pouze na tom, že jsme se na sebe dívali. A proč vlastně? Nikdo z nás na sebe nechtěl vzít vůdčí roli.

My jsme ti, na které jsme čekali.

Je to přirozené. Lídr na sebe bere pozornost, do jisté míry i odpovědnost za tým. Není mnoho lidí, kteří by do takové role šli dobrovolně. V ten den se ale něco ve mně změnilo. Řekl jsem si, že se už nikdy více nechci v takové situaci ocitnout. Od té doby na sebe přebírám vůdčí role stále častěji. A víte co? Zvykl jsem si. Stal se ze mě odolnější člověk. Nebojím se takovou roli vzít, protože vím, že bez ohledu na výsledek se svou práci snažím dělat nejlépe jak umím. Chyby se stávají, jsou součástí procesu. To podstatné však je, jak rychle se dokážete vzpamatovat a kráčet dál. Úspěch časem zaručeně přijde.

V našem řečnické klubu Toastmasters Košice jsme během února a března zkoušeli experimenty, které by přilákaly nové členy. Je konec března, čeká nás poslední takové setkání. Ale už teď dokážu vyhodnotit, že experiment nevyšel. Ano, měli jsme hosty. Přišli, naše setkání je nadchlo, ale už jsme o nich více neslyšeli. Nezískali jsme ani jednoho nového člena. Začal jsem se zamýšlet, proč?

Odkdy vedu lidí, stává se ze mě tak trochu i psycholog. Myslím, že odpověď znám. Ještě vám ji však neprozradím. Začnu tím, že vám řeknu tři reálné příběhy lidí, kteří mě oslovili.

Tři příběhy

Jednou byl na našem setkání jistý Viktor. Pamatuji si ho, protože po skončení setkání se většina lidí rychle odpojila. Zůstali jsme tam jen tři — já, Lenka Tarábková ze žilinského klubu a on. Pár měsíců jsem o něm vůbec neslyšel, ale nedávno se mi ozval. Vzpomněl si na naše občanské sdružení a zajímalo ho, jestli bychom uměli udělat školení, byť placené, kde bychom ho naučili překonat strach z řečnění… Řekl jsem mu, že naučit se tyto věci je dlouhodobý proces a nejlépe udělá, když se k nám přijde opět podívat na setkání. Nepřišel. Nemyslím si však, že zázračně svůj problém překonal.

Moje videovizitky zaujaly i jednu mou známou, která se k nám byla na setkání podívat. Působila plaše, ale líbilo se mi na ní, že když už jsme ji vyzvali, dokázala své myšlenky říct. Později jsem jí napsal přes chat. Chtěl jsem vědět, co si myslí o Toastmasters a zda neuvažuje přidat se k nám. Podle ní jsme byli už jakoby z jiné ligy. Připadalo jí, že se k nám vůbec nehodí. Podobně jako Viktor, i ona má strach z řečnění. Rozloučili jsme se s tím, že to přece jen s námi zkusí a začne k nám chodit od března. Nezačala.

Třetí příběh se týká bývalého člena klubu, Kamila. Znám se s ním úplně odjinud. Vůbec jsem netušil, že nás spojuje klub Toastmasters Košice. Pravidelně si píšeme a tak vím, že uvažoval o tom, že se do klubu opět přidá. Několikrát jsem ho zval, ať přijde na některé ze setkání. Vždy měl však nějakou výmluvu.

Takových je většina…

Takových příběhů bych našel ještě mnoho. Nyní vám už mohu zodpovědět, proč si myslím, že jsme nezískali žádného nového člena v klubu, navzdory enormní snaze. Myslím, že většina lidí chce být vedena, ne vést. Pokud již na nějakou online akci přijdou, jde většinou o webináře, kde se připojí, pasivní poslouchají řečníka hodinku-dvě, někteří se možná překonají a položí otázku a svůj den zakončí s pocitem, že jaký produktivní byl.

V našem klubu setkání fungují jinak. Neděláme webináře. Řečnit se učíme neustálým procvičováním. Rosteme a padáme, ale nevzdáváme to. Když k nám přijdete, tak vidíte, že každý z nás má na setkání nějakou roli, častokrát i více. Na pódiu se střídáme. A myslím si, že právě toho se hosté bojí. Že přijde řada i na nich. A že to nebude jen takové to setkání, kde si odsedí hodinku, někoho si vyslechnou a půjdou spokojeně domů.

Hledáme lídry

V týdnu jsme měli poradu a jednomyslně jsme se shodli na tom, kdo jsme a koho k sobě hledáme. Kdysi byly v Toastmasters Košice různí členové. Někteří tam chodili kvůli zábavě a přátelům, jiní proto, že se chtěli něco naučit. Časem však lidé poodchádzali a zůstali jsme tam jen my, kteří na sobě chceme pracovat. Už jsem to psal vícekrát: líbí se mi lidé, kteří sami jdou za svými cíli. Takovým vždy rád pomůžu.

Víte však, co je problém? Takových lidí je jako šafránu. Troufám si říct, že je bude méně než pět procent. A pak existuje větší skupina, které se naše aktivity sice zamlouvají, ale nedokáží překonat tu počáteční bariéru. Rád bych pomáhal i takovým.

Jaký život chceme žít?

Když se nad tím zamyslím, tak existují tři skupiny lidí:

  • Takoví, kteří žijí život podle svých představ
  • Takoví, kteří nežijí ideální život, ale nic s tím nedělají
  • Takoví, kteří nežijí ideální život, ale snaží se to změnit

Ve které skupině jste vy? Já se přiznám, že jsem v té poslední. Odkdy podnikám, můj život začíná směřovat tam, kam chci, ale ještě to není ono. Mám však představu a pomaličku za ní jdu.

Pokud jste v první skupině a žijete život vašich snů, gratuluji vám. Užívejte si ho. Myslím si však, že většina z vás se nachází v druhé skupině. Svůj život bereme jako něco, co nemáme zcela pod kontrolou a proto rezignujeme. Rád bych oslovil právě vás. Nerezignujte, ale pojďte hledat způsob, jak to změnit.

Existuje několik věcí, které vám v tom pomohou. V první řadě vezměte zodpovědnost za svůj život do svých rukou. Hodně věcí jde mimo vás a nemůžete je ovlivnit, ale hledejte způsoby, jak ovlivnit to, co můžete. Zavřou vám obchod kvůli kůrou? Co tak rozjet online podnikání?

Nebojte se chyb. Chyby berte jako součást procesu. Naučte se je přijmout. Každou chybu vyhodnoťte, otřeste se a jděte dál.

Snažte se k jistým věcem přistupovat méně emočně. Vím, někdy je to těžké. Mně se osvědčilo dopřát si pár dní odstup. Většinou se mi myšlenky za ten čas utřídit a dokážu dělat racionální rozhodnutí.

Všechny tyto věci vás učí být odolnými. Pokud přijímáte chyby jako součást vašeho bytí, umíte je zpracovat a nebojíte se jít do rizika, postupem času vás nic nezastaví a můžete mít život, jaký chcete mít.

Better Bachelor o odolnosti

Vraťme se nyní k těm třem příběhům. Všichni tři moji známí měli nějaký blok, který jim bránil jít dál. Napadají mi jen dvě možnosti: buď ti lidé po změně ve skutečnosti netouží a vůdcovství případně řečnictví berou jen jako něco, co je fajn mít ve svém životopisu, nebo po změně opravdu upřímně touží, ale nedokáží projít přes ty překážky, které jsem zmiňoval.

Zkratky neexistují. Potřebujete makat!

Pro všechny z vás, kteří chcete, jen nevíte jak, mám dobré zprávy. Pomohou vám lidé kolem vás. Častokrát je prvním krokem jen to, že jim napíšete nebo přijdete na nějaké online setkání a odhodláte se ptát. Pokud potřebujete čas, dopřejte si ho. Ale nenatahujte to příliš dlouho.

Pomůžeme vám i my v Toastmasters Košice. Máte možnost zapracovat na svých slabších stránkách. Toastmasters vám otevře nové možnosti a po roce se na svět budete dívat zase trochu jinak. Minimálně budete o zkušenost bohatší.

Svět potřebuje dobré lídry jako sůl. Byla by škoda, kdyby zůstali umlčeni jen proto, že se báli. Najděte odvahu. Rádi vám podáme pomocnou ruku.

Spread the word

Keep reading

public