Dnes jsem dostal cennou zpětnou vazbu. Zkusím problém naznačit v počítačové hantýrce.
Lidské ústa představují fyzické rozhraní (interface), jehož prostřednictvím dokážeme přenášet zprávy (informace) mezi dvěma nebo více lidmi (topologie bod-bod nebo bod-mnoho bodů). Jsou vysílačem (TX, transmitter).
V počítačové terminologii ústa přirovnám k fyzickému rozhraní RS-232.
Abyste mohli přenášet informaci přes fyzické rozhraní, potřebujete komunikační protokol. Při ústech je to řeč/jazyk a u rozhraní RS-232 například sériový protokol nebo Modbus.
Přijímačem (RX, receiver) jsou uši jiných lidí. Podobně na fyzickém rozhraní RS-232 poslouchají další počítače, které zjišťují změny signálu na lince a přijímají data.
V počítačové terminologii existuje pojem symbolová (zjednodušeně přenosová) rychlost a udává se v baudech/sekundu. Podobně i u úst umíme definovat rychlost, například v počtu slov za minutu. Mimochodem, naše ústa jsou podle mě jedním z nejpomalejších lidských rozhraní. Snad už jen psaní na klávesnici je horší…
A teď si představte, co se stane, pokud jedno zařízení vysílá s rychlostí 115 200 baudů, ale ostatní ho poslouchají s rychlostí jen 100 000 baudů? Dojde ke ztrátě informace.
Podobně je to i při lidech. Jestliže jeden mluví s rychlostí 400 slov za minutu, ale ostatní poslouchají s rychlostí 300 slov za minutu, ztratí se podstatná část informace a dochází také ke zkreslení výsledné zprávy.
Dnes jsem zjistil, že tento problém nastává u mě. Většina lidí má přenosovou rychlost nastavenou mnohem níže než já a nestíhají mě vnímat. Zkrátka, když se rozpovídám a zapálím pro nějaké téma, hovořím příliš rychle a nejde mě zastavit.
No zajímavé je to, že mně to příliš rychle nepřijde. Z mého pohledu ti ostatní přemýšlejí pomaleji než já.
Jaké je řešení? Sladit přenosovou rychlost. Budu se muset naučit mluvit méně a pomaleji. A protože v hlavě mi to stále myslí na vyšší frekvenci, hrozí zaplnění řečového zásobníku. Ale to si už nějak ošetřim 🙂
Pokud budete mít někdy pocit, že mi nestíháte a unikají vám slova, prosím vás, klidně mě zastavte, přerušte, a já budu vědět, že mám zpomalit. Jen takhle se to naučím kontrolovat.
Díky za pochopení, spolupráci, a doufám, že IT narážky vás pobavili. Počítače se v mnohém inspirují reálným světem.
