Je mi to jedno

Jak nasměrovat naši energii k věcem, na kterých záleží?

a year ago   •   4 min read

By Vladimír Záhradník
Zdroj: Bessi, Pixabay

Právě jsem dočetl novou knihu od Richarda Coopera s názvem The Unplugged Alpha. Odhaluje jisté principy, na nichž je založena naše společnost a tím nám dává návod, jak lépe kormidlovat životem. Obzvlášť mě zaujala jedna kapitola, kterou autor nazval „Manage the fucks you give.“ O co tedy jde?

Autor to vysvětluje na jednoduchém příkladu, který je mi velmi blízký. V mládí s kamarády hrál počítačovou hru Mortal Kombat.

Zdroj: ArtificialOG, Pixabay

Vždy proti sobě bojují dva soupeři a každý z nich má ve svém rohu obrazovky pruh s jeho životní energií. Postupně, jak spolu zápasí, se oběma bojovníkům jejich energie míjí až nakonec jednomu z nich dojde. Jeden bojovník umírá, zatímco ten druhý slaví vítězství.

Pokusme se nyní tento koncept aplikovat do našeho světa. Je osm hodin ráno a vy jste vstali nabití energií. Umyjete si zuby, uděláte si kávu, cestujete do práce, pracujete… Pokaždé, když něčemu věnujete svou pozornost, se mine trochu vaší denní energie. To množství, které máte, není nekonečné. Právě naopak: je extrémně omezené a proto byste si měli velmi dobře rozmyslet, na co budete vaši energii míjet. Představte si, že podobně jako ti bojovníci ve hře, i vy máte pruh s množstvím energie. Když se energie mine, už jste schopni jen zalézt do postele a spát.

Naučme se kontrolovat naši energii.

Obzvláště, když máte velké cíle, nemůžete se nechat rozptylovat maličkostmi. Dám vám několik příkladů:

Příklad 1: Cestný pirát

Řídíte do práce po dálnici, když vám najednou zkříží cestu nějaký pirát a vy musíte prudce zabrzdit. V této chvíli ve vás asi lomcují pocity hněvu. Máte dvě možnosti:

  • Vypustit hněv ven. Začnete se s pirátem honit a když jste vedle něj, ukážete mu přes okénko váš prostředník
  • Uklidnit se

V tom prvním případě jste zbytečně utratili vaši energii. V tom druhém jste si ji ušetřili na aktivitu, která má větší smysl.

Příklad 2: Diskuse na sociálních sítích

Zveřejnili jste nový článek a protože jste zařezali do živého, začínají přibývat mnohé negativní komentáře a lidé vás začínají urážet. Opět máte dvě možnosti: zapojit se do diskuse, ztrácet čas a svou energii, nebo to nechat tak.

Příklad 3: Energetický upír

Jste na rodinné oslavě a vedle vás sedí vaše tchýně. Vypráví o věcech, které vás vůbec nezajímají a ne a ne skončit. Nevšímá si lidi kolem, jen mele ty své moudra. Jen tím, že ji posloucháte, vám uniká vaše drahocenná energie. Opět máte dvě možnosti:

  • Poslouchat ji i nadále nebo
  • Odejít pryč

Dokonce je i třetí možnost. Můžete odejít z oslavy a jít se věnovat svým věcem. Že je to společensky nevhodné? Je mi to jedno!

Příklad 4: Přesvědčování lidí

Jako poslední příklad dám skutečný příběh z mého okolí. Odkdy začala COVID krize, můj kamarád začal dávat dohromady informace z různých zdrojů, formulovat je do jednodušší podoby a informovat lidi ve svém okolí. Podobně jako já totiž vnímá, že se zde rozmáhá cenzura, porušuje se ve velkém ústava, každým dnem jsme blíže k totalitě a lidé jsou pasivní.

Kamarád dokonce tlačil i různé letáky a rozdával je náhodným lidem na ulici. Výsledek je takový, že se nic nezměnilo. Nevíme, jestli vůbec někdo z nich ty letáky četl. Z rozhovorů s jeho rodinou však víme, že i když si ho častokrát jeho blízcí vyslechli a občas i přikyvovali hlavou, když přišlo nějaké oficiální nařízení shora, všichni nakonec poslušně sklonili hřbety a poslechli příkazy shora.

Je mi to jedno

Zjednodušeně, v každé situaci máte dvě možnosti — starat se („give a fuck“) nebo neztrácet energii („don’t give a fuck“ nebo „give zero fucks“).

via GIPHY

S kamarádem jsme zašli v rozboru ještě dál. Pokud je energie extrémně omezená, bylo by dobré určit si nějakou základní jednotku a počet jednotek za den.

Uvažovali jsme takto: Jako základní jednotku jsme definovali 1 fuck. Osm hodin spíme, takže nám zbývá přibližně 16 hodin. Určeme si, že 1 fuck bude odpovídat času půl hodiny. Proč právě tolik? Nuže, toto není exaktní věda. Jde o to, že i když vám někdo zkříží cestu na dálnici, rozhodí vás to. A budete to zpracovávat nějaký čas. Půlhodina nám přišla jako rozumný kompromis.

Při této debatě jsme se hodně nasmáli. Byla velmi plodná a kreativní.

Začali jsme si dávat další a další příklady. Stojí mi to za jeden „fuck“ nebo nestojí? Smáli jsme se stále více a více.

No co je podstatné, i přes odlehčenou formu si myslím, že jde o mocnou techniku. Náš čas na Zemi je extrémně omezený. Nevím, jak vy, ale rád bych ho využil co nejlépe. Jak se říká: „Chtěl bych udělat díru do světa.“ Motivovaný jsem, ale zároveň hledám způsoby, které mi pomohou naplňovat mé cíle.

Ano, častokrát slýcháme, že bohatí „se naučili říkat NE.“ I to je však abstraktní představa. Když si určíte, že za den máte 32 fucků už uvažujete jinak: Stojí mi toto za 1 „fuck“ nebo ne?

Lepší sebekontrola

Věci, o kterých tu píšu, se zdají být jednoduché na papíře, ale těžší v praxi. Musíte se totiž naučit kontrolovat váš hněv. Věřím, že postupně se začne zvyšovat i vaše sebevědomí a celkově budete vyrovnanější. Existuje mnoho knih na toto téma. Stačí hledat.

Závěr

Přístup „je mi to jedno“ je tak jednoduchý, až je zarážející, že jsem na to nepřišel sám. Ale právě na to jsou tu knihy nebo příspěvky jako je tento. Dal jsem vám návod, další kroky jsou již na vás.

Spread the word

Keep reading