Moje bloggerská výzva

Osm blogů za měsíc. Je čas vyzkoušet nové postupy.

2 years ago   •   8 min read

By Vladimír Záhradník
Zdroj: Free-Photos, Pixabay

Aktivně blogguji asi rok a vážně jsem to začal brát někdy v prosinci minulého roku. Do té doby jsem zkoušel, jestli mě psaní baví. Ukázalo se, že ano. Nyní hledám způsoby, jak dostat psaní na novou úroveň. Inspiruji se jinými autory na platformě Medium a zároveň experimentuji. S čím již dlouhodobě bojuji je konzistence. Jsou období, kdy vydám i dva články týdně a jsou období, kdy tři týdny nenapíšu ani čárku. A právě na tom chci zapracovat.

V řečnických klubech Toastmasters pracujeme na plnění různých projektů. Začínáme jednoduše — ve svém prvním projevu se představíme publiku a řekneme něco o sobě. Později to začne být zajímavější. Vzdělávací systém je rozdělen do několika úrovní podle náročnosti a já jsem už dlouho koukal na projekty z úrovně čtyři. Jen pro zajímavost, jsou tam projekty jako PR strategie, Vytváření podcastu, Budování přítomnosti na sociálních sítích či dokonce Psaní působivého blogu.

Už dlouho se mi nestalo, že bych se na něco tak velmi těšil. A nyní nastal ten čas, konečně na nich mohu pracovat. Mnohé věci, které se ve výukových materiálech zmiňují, už praktikuji. Jsem praktický člověk a pokud něco potřebuji, nastuduji si to hned. Stále se však dá říci, že tyto materiály mi poskytují dodatečné informace, o kterých jsem nevěděl. Před týdnem jsem vyprávěl o tom, jak si buduji přítomnost na sociálních sítích. O týden budu zase mluvit o tom, jak jsem si sám odpromoval akci, kterou jsem si i odmoderoval a celou zorganizoval. A začátkem července bych chtěl odprezentovat své poznatky z psaní blogu.

8 blogů za 30 dní

Projekt zaměřený na vlastní blog je v mnohém specifický. Nedokážete ho splnit jen tak, potřebujete přípravu. Pokud ještě vlastní blog nemáte, potřebujete si ho založit a hlavně musíte začít psát. V projektu se vyžaduje, abych napsal za měsíc alespoň osm příspěvků — někomu to nemusí připadat hodně, ale mně ano.

Zdroj: Free-Photos, Pixabay

Když si prohlédnete mé články, zjistíte, že většina z nich rozebírá téma do hloubky a nedá se říci, že patří k těm krátkým. Ovšem napsat takový článek mi zabere i několik dní. Psaní není stále moje práce a proto pokud chci výzvu splnit, potřebuji si vymyslet strategii.

Aktuálně v průměru vydávám jeden článek za dva týdny a potřebuji se skokově dostat na dva články týdně. Je však už polovina června a začínám až teď. O to více se budu muset snažit.

Jak zkrátit čas na napsání blogu?

Touto otázkou se trápím už několik měsíců. Můj průměrný článek píšu asi čtyři až šest hodin, následně dělám korektury, doplňuji grafiku a častokrát řeším i překlad. Píšu totiž dvojjazyčně pro dvě různé skupiny lidí. Pro zjednodušení tedy můžeme počítat, že na jeden článek potřebuji jeden pracovní den. No na některých jsem pracoval i pět dní. A právě tato výzva mě nutí přistupovat k problému jinak.

Kratší příspěvky

První, co mi napadne, když se rozhodnu zkrátit čas psaní, je napsat kratší příspěvky. Odpozoroval jsem, že příspěvky v délce tří až pěti minut zaujmou mnohem více lidí. Žijeme v rychlé době a je pochopitelné, že lidé chtějí informace hned. Aktuálně mě celá tato skupina lidí obchází, protože moje příspěvky jsou pro ně zkrátka příliš dlouhé. Rád bych docílil rozumný kompromis — z osmi příspěvků budou tři-čtyři do pěti minut a zbývající budou do deseti minut. V této chvíli však paradoxně ještě nevím, jak napsat krátký příspěvek. Vždy, když si zvolím téma, nakonec se rozepíši.

Psaní v mateřinském jazyce

Druhá věc, která mi může výrazně pomoci, je psaní v mém mateřinském jazyce. Doposud jsem psal příspěvky v angličtině a překládal je. Přestože anglicky vím slušně, v mém mateřinském jazyce jsem mnohem obratnější a rychlejší. Najednou chápu, jak se cítí ti autoři, kteří si sednou za počítač a za hodinku napíší článek. Akorát v mém případě je ve slovenštině a čeká mě ještě překlad. Zatím takto píšu třetí článek a osvědčilo se mi to. Později, když se moje angličtina zlepší, vyzkouším opět změnu.

Omezení rušivých vlivů

Na psaní potřebujete klid. Už pár dní zkouším psát tak, že si otevřu prázdný textový editor a soustředím se jen na to jeho okno. Stránky jako Facebook nebo Twitter pro jistotu rovnou zavřu a také na mém mobilním telefonu si dávám na čas tichý režim. Mé soustředění je mnohem vyšší a tím, že se soustředím pouze na jeden problém — psaní — jde mi to rychleji.

Psaní bez přerušení

Abych psal skutečně efektivně, nesmím přerušovat tok myšlenek. Velmi mi pomáhá, že ovládám psaní deseti prsty na klávesnici a dokážu psát velmi rychle.

Zdroj: Gerd Altmann, Pixabay

V mých prvních článcích jsem psal pomaleji a průběžně jsem doplňoval odkazy na použité zdroje, hledal obrázky, případně jiné dokumenty. To je neefektivní. Mnohem lepe uděláte, když napíšete hrubou kostru a dostanete vaše myšlenky na papír čím dříve. V dalším kroku si projděte celý text a upravte ho. Projděte si text opět a doplňte do něj obrázky. V dalším kroku udělejte korektury. Garantuji vám, že i když článek proběhnete celkově možná pět až sedmkrát, napíšete ho stále rychleji.

Šablony

Nedávno jsem zachytil docela užitečný tip. Pro bloggera není častokrát nic horší než začít s úplně prázdnou stranou. Zkuste si vytvořit šablony na několik typů článků, které běžně píšete. Například u technického článku, kde představuji nějaké softwarové řešení, potřebuji úvod, kde vysvětlím použití tohoto řešení. Následně rozeberu softwarovou architekturu, vzpomenu nějaké dva tři příklady použití, zhodnotím použité řešení a napíšu závěr. Když už máte takové bloky připravené a jen doplňujete obsah, působí to v první řadě mnohem méně zastrašující než prázdná strana a vaše články získají ucelenější ráz. Uvědomuji si, že ne u každého typu článku se šablona hodí, ale rozhodně má smysl se nad jejím použitím alespoň zamyslet.

Myšlenkové mapy

Myšlenkové mapy jsou velmi efektivní technika, jak psát články. Umožňují vám promyslet si, o čem jdete psát, ještě předtím, než napíšete nadpis. Hlavně u velkých a složitých článků mi tato technika velmi pomáhá.

Myšlenková mapa k bloggerské výzvě

Kreslím si strom, do větví doplňuji souvislosti a ty navzájem propojuji. Následně si při psaní už jen vybírám větve z mapy a tvořím ucelený text.

Lidé chtějí slyšet příběhy

Jelikož tuto výzvu beru jako experiment, zkouším různé styly psaní. Přestože mé články jsou po obsahové stránce hodnotné, uvědomuji si, že mohou lidi odradit formou.

Zjistit, co vaši čtenáři mají rádi, je klíčové.

V lednu jsem se zúčastnil workshopu zaměřeného na storytelling. To, co jsem se dozvěděl, vás asi nepřekvapí. Příběhy vnímáme mnohem intenzivněji než projevy, které jen prezentují informace. Pokud totiž slyšíme příběh, začne pracovat naše představivost a v hlavě se nám začne promítat film. Na workshopu jsem se dozvěděl základní pravidla, co funguje a co ne, a napíšu o tom samostatný článek. Už nyní však vidím, že příběhy fungují i na mé čtenáře. Dal jsem pár svým známým přečíst první dva články, které jsem takto napsal, a všichni mi potvrdili, že je dokázali vtáhnout do děje a navzdory délce je přečetli dokonce. Ve formě příběhů umíte podat téměř cokoliv, chce to jen trochu cviku.

Vytváříme zásobník článků

V počítačové terminologii označujeme pojmem zásobník dočasný blok paměti, který se používá na přesun dat z jednoho místa na druhý. Představte si to na příkladu CD vypalovačky. Ta vypaluje CD konstantní rychlostí a potřebuje stálý přísun dat. Počítač ale nedokáže takový přísun zajistit za každých okolností. Stačí, že vedle vypalování máte otevřený přehrávač videa, který přehrává film po síti, a už se může stát, že nastane taková chvíle, že vypalovačka nebude mít co vypalovat.

A právě na to slouží zásobník (nazývaný také vyrovnávací paměť). Ještě předtím, než začne vypalovačka cokoliv vypalovat, načtou se data do dočasné paměti a až po jejím zaplnění se začne vypalovat CD. Postupně, jak se data zapisují, zásobník se vyprazdňuje, ale zároveň se průběžně do něj ukládají nová data. Jinými slovy, zásobník nám eliminuje náhlé výpadky. A právě o něco takového se chci pokusit při publikování svých článků.

Zdroj: Chris Yates, Unsplash

Jak jsem již zmínil, jsou týdny, kdy napíšu i dva články týdně a jsou týdny, kdy nenapíšu nic. Potřebuji si tedy vytvořit něco jako zásobník a zajistit, že na každý týden budu mít připravené alespoň dva články. V mém případě jsem si stanovil velikost zásobníku na osm článků, což mi pokryje měsíc psaní. Následně už potřebuji články jen doplňovat — někdy jich napíšu více, jindy méně. Ale stále bude připraveno dostatek článků, abych mohl vydávat dva týdně. Konzistentně.

Tím, že jsem přišel s takovým konceptem, jsem neobjevil Ameriku. Úspěšně to používají mnozí tvůrci obsahu. Ale zřejmě si každý musí projít tou fází, kdy produkuje chaoticky, bez přípravy a časem přijde na to, že to takhle dál nepůjde.

Konzistence je nezbytná a umožňuje vám budovat strategii.

Zároveň nebudete nervózní, když se bude blížit nový týden a vy ještě nemáte nový obsah. Tento přístup má však i jednu nevýhodu. Vaše články nedokáží reagovat na zcela aktuální témata. Zveřejňujete je totiž s časovým odstupem. V budoucnu to tedy budu řešit tak, že si budu připravovat především takové články, které rychle nezestárnou. A když uvidím příležitost vyjádřit se k tématu, které právě lidé ve velkém řeší, mimořádně napíšu článek jen o tom a zveřejním jej okamžitě. Myslím, že jde o velmi rozumný kompromis.

Jdete do toho?

Pokud ještě blog nepíšete, co kdybyste to zkusili? Dejte tomu měsíc a napište svých osm článků. Nemusí být dokonalé, ale už jen tím, že je napíšete, jste zhmotnili vaše myšlenky. Později uvidíte, zda je psaní pro vás nebo se raději budete věnovat něčemu jinému. Co si myslíte o tipech, které jsem zde dal? Napadá vás něco, co jsem nezmínil? Podělte se v komentářích.

Spread the word

Keep reading