Přehnaná opatrnost

Co je horší — zkoušet a selhat nebo ani se nepokoušet?

10 months ago   •   4 min read

By Vladimír Záhradník
Zdroj: Free-Photos, Pixabay

Před pár dny vydal huMAN nové video a mluví o tématu, které jsem měl sám na jazyku už několik měsíců.

huMAN: Co je horší — zkoušet a selhat nebo ani se nepokoušet? (v angličtině)

Má smysl jít do vztahů i s tím rizikem, že nemusí vyjít a emočně utrpíme? Nebo se o vztah raději ani nepokusíme a budeme si žít svůj vyrovnaný život sami se sebou bez strachu, že nám někdo jiný ublíží?

Já jsem zvykl říkávat, že do pětatřiceti vztahy řešit nechci. Sice jsem se jim vědomě nebránil, ovšem podvědomě asi ano. Není náhoda, že jsem nezadaný.

Hloupí se učí na vlastních chybách. Ti moudří se učí na chybách ostatních.

Myslím, že jsem dostatečně inteligentní, abych se mnohým chybám dokázal vyhnout. Dokážu totiž velmi dobře odpozorovat ze svého okolí, kde číhají nástrahy. Když se podívám kolem sebe, vidím svět, ve kterém lidé spolu nekomunikují, izolují se od sebe, v němž jsou narušeny rodinné vztahy, dokonce i vztahy mezi manželi. Rozvodovost nám roste a mnozí se už ani nepokoušejí ženit nebo vdávat. Když se podívám na společnost jako celek, vidím pomalý pád z útesu.

Podívejte se na svět mýma očima. Proč bych se měl pokoušet o vztah, když je obrovská šance, že ani nezačne a kdyby se mi i podařilo oženit se, je tu asi 50-procentní šance, že se po několika letech rozvedeme? Dlouho jsem neměl chuť hazardovat se svým životem a věnoval jsem se práci, koníčkům a kamarádům. Takových jako já, těch příliš racionálních, kteří nechtějí riskovat, najdete po celém světě celé zástupy a čísla neustále rostou. Vidíme, že věci nefungují jiným, tak proč by to mělo vyjít nám. Bereme to skoro jako vítězství v loterii.

Já mám však ještě jiné vlastnosti. Hodně přemýšlím o světě kolem a o sobě. Uvědomil jsem si, že pokud budu přistupovat k životu takto, nikdy nebudu skutečně žít. V podnikání mi riziko nevadí, tak proč se ho bojím ve vztazích? Neboť je to osobnější a neúspěch více bolí? Nebo že se světu odhaluji v celé své nahotě?

Chvíli mi to trvalo, ale přišel jsem na totéž, co huMAN. Každý sám za sebe, ale výsledek je stejný. Je vhodné dát si dohromady fakta a používat je jako nástroj. Jednoduše znát svět kolem nás. Berte však tato fakta jen jako nějakou knihu. Knihu, která popisuje náš svět v co nejobjektivnějším světle. Podobně jako když vy čtete nějakou knihu, s informacemi v ní již zacházíte subjektivně. Každý si z knihy odnese něco jiného, ​​vlastního, a aplikuje to do svého subjektivního života. Toto je ta správná cesta.

Když čtu takovou knihu teď, vidím, že vztahy jsou narušené, ale zároveň vidím naději, že si dokážu vytvořit ten svůj mikrosvět se ženou, která sdílí mé hodnoty, a dokážeme v tomto nepříznivém prostředí vytvořit rodinu, která nás oba bude naplňovat. Vidíte? Zacházím s fakty, ale nesleduji je slepě. Transformuji je a upravuji si je pro potřeby svého života.

Lidé se bojí riskovat. Asi je to vrozené. Riziko je nepřirozené, i proto je podnikatelů stále tak málo oproti těm ostatním. Vždyť proč by někdo měl jít do manželství, založit rodinu, když mu potenciálně hrozí riziko, že se jednou rozvede, přijde o dům a děti uvidí párkrát do měsíce?

Ano, může se to stát, ale teď vám ukážu můj přístup. To nejcennější, co mám, je moje hlava. Jsem z chudé rodiny, nic mi nespadlo z nebe jen tak. Ale dostal jsem hlavu, kterou mi mohou mnozí závidět. Pálí mi to. A lety jsem také nabyl jedinečné zkušenosti, které mi můj vědomostní majetek ještě více zhodnotily. Takže co můžu ztratit, pokud bych se jednou i měl rozvést? Peníze? Materiální věci? Přístup k dětem?

Peníze byly a budou. S tím, co mám v hlavě si je vydělám opět. Mé znalosti a zkušenosti mi neveme žádný soud. Materiální věci? Stejně jako při penězích jsou pro mě druhořadé. Život si zakládám na zcela jiných hodnotách. A děti? Věřím, že za každých okolností má smysl komunikovat s lidmi, byť s bývalou manželkou. Věřím, že vždy se dá najít cesta, v níž se najdou oba. A pokoušel bych se o její hledání, dokud ji nenajdu…

Toto jsem já. Riziko jsem přijal za své druhé já a díky tomu mě nic jen tak nerozhodí. Věci budu řešit tehdy, když nastanou a nebudu se bát toho, co možná jednou přijde. Kdybych k podnikání přistupoval se strachem, nikdy ani podnikat nezačnu. Vždy bych jen čekal, že přijde další finanční krize a vhodná doba začít podnikat by nepřicházela. Nicméně já vím, že zvládnu každou situaci, která nastane. Přizpůsobím se a něco vymyslím, tak jako dosud vždy.

V mém okolí mám ovšem známé, kteří se rizika bojí. Nechtějí riskovat, protože nevidí důvod. A přitom se v minulosti ani jen nepopálili, neměli se čím. Jen vzali tu knihu s fakty a berou ji jako Bibli. Žijí si spokojené životy ve svých ulitách a nechtějí nic měnit. Z mého pohledu jen přežívají, ne žijí. Ten život, který dostali do daru, si neužívají naplno.

Kdysi jsem si myslel, že je budu přesvědčovat, aby se rizika nebáli. Velmi to nefunguje, nechtějí o tom slyšet. Nyní však chci být spíše ten, co jim bude ukazovat příklad. Na mně uvidí, co mohou získat, pokud o to zabojují, a možná svůj postoj časem přehodnotí.

Svět není dokonalý, ale snažme se tvořit kolem sebe mikrosvěty, které se blíží tomu, co ze života chceme my sami. Já věřím, že toto je cesta a budu se jí držet. Přidáte se?

Spread the word

Keep reading