Věk není jen číslo

Běžně slýchávám, že věk je jen číslo a že nás nic nebrzdí v našich snech. Nemyslím si, že je to pravda.

10 months ago   •   10 min read

By Vladimír Záhradník

Asi před třemi týdny jeden můj známý zveřejnil na Facebooku příspěvek, ve kterém píše, že „Věk je jen číslo. Si tak starý, jak se cítíš…“ A byl tam ještě jeden výrok ohledně inteligence. Tehdy jsem mu napsal, že mu umím snadno vyvrátit obě jeho tvrzení.

Věk je jen číslo

Můj kamarád Havran to vidí podobně, cituji: „Věk je jen číslo, ale jenom v určitých případech. Ale ve většině na něm záleží. Pokud by byl věk pouze číslo, pedofilie by nebyla nelegální.“

Přírodu neoklameme

Věděli jste, že během života se nám několikrát vymění téměř všechny buňky lidského těla? Ovšem při tvorbě nových buněk dochází k chybám, drobným mutacím. A právě ty vnímáme jako stárnutí. Náš imunitní systém sleduje, co se v nás děje a když najde shluk nadměrně poškozených buněk, zasáhne. Pokud je však oslaben a nevšimne si je, tyto poškozené buňky se mohou nekontrolovaně šířit a vznikne rakovina.

Existují však i buňky, které během celého našeho života postupně vymírají a mají omezené schopnosti obnovovat se, naše mozkové buňky. Když jsem se jako malý dozvěděl tento fakt a že alkoholem své buňky zabíjím, trvalo mi možná 10 let, než jsem si dal sklenici vína. V těle ženy existují ještě jedny buňky, které se neobnovují — vajíčka. Jeden zajímavý fakt: věděli jste, že vajíčka jsou jednou z největších lidských buněk, kterou uvidíte i pouhým okem bez mikroskopu?

Na vajíčkách mě fascinuje, že vznikají ještě tehdy, když se tvoří plod budoucí ženy. Jinými slovy, už v těle matky vznikají zárodky jejích budoucích vnoučat. Tyto vajíčka přirozeně stárnou a každý měsíc se jejich počet během menstruace snižuje. Zatímco po narození má žena zhruba 6 milionů vajíček, po 37. roce života má už jen přibližně 5 procent vajíček, 25 000. Šance na oplodnění tedy prudce klesá. A nejde jen o snížení množství vajíček.

Těhotenství a porod představují asi největší zátěž pro organismus, jakou může žena ve svém životě zažít. Ideálně by proto měla usilovat o potomstvo, když je v nejlepší formě, zhruba mezi 20-tým až 25-tým rokem života. Zároveň jsou její vajíčka stále mladé a je menší šance, že se dítě narodí s nějakými vrozenými vadami. Naopak žena kolem 40-tky může mít problém vůbec otěhotnět. Pokud se jí to i podaří, zřejmě podstoupí rizikové těhotenství a hrozí jí spontánní potrat. A pokud se jí i podaří dítě úspěšně donosit, stále je zde vyšší šance na vrozené vady. Jen proto, že čekala.

U mužů to příroda zařídila jinak. Jediný faktor na kvalitu jejich potomstva mají jejich spermie. Ovšem na rozdíl od vajíček u ženy se u muže neustále tvoří nové spermie. Vlivem prostředí a životosprávy se jejich kvalita a množství zhoršují (existuje množství studií), ovšem díky tomu, že se neustále tvoří nové, je tu větší manévrovací prostor jak zajistit, že budeme mít zdravého potomka . Například muž začne cvičit, zdravěji jíst nebo nosit volnější spodní prádlo. I proto může i takový sedmdesátník splodit zcela zdravého potomka, i když běžné to není.

Pokud bychom i dali bokem biologii, věk stále není pouze číslo. Já jsem si kdysi řekl, že pokud se mi nepodaří mít rodinu do 40-tky, asi se už o ni ani pokoušet nebudu. Ne proto, že bych nemohl, ale myslím si, že děti by měly mít žijící rodiče. Pokud bych měl řekněme syna v 40-tce, v době dospělosti už budu mít 58 let. To se ještě dá… Pokud bych ho však měl v 70-tce, času jeho dospělosti se už ani nemusím dožít. Mně by to už asi mohlo být jedno, ale to dítě tu stále bude, bez otce.

Když jsem se narodil, můj otec byl o rok mladší než já teď. Toto byl pro mě takový spouštěč, díky kterému jsem začal řešit založení rodiny mnohem intenzivněji. Umím si totiž představit, asi jak starý budu, když bude syn v mém věku. Vím, že teď, dokud mám zhruba 33-38 let, to je ještě v pohodě. Později už to vnímám jako problém.

Karel Gott se na sklonku života vyjádřil, že lituje, že založení rodiny tak dlouho odkládal. Nyní tu po něm žijí dvě dospívající dcery, už však pouze s matkou. Karel si však vzal za manželku ženu, která byla mnohem mladší než on. Představte si, že bude mít dítě 50-letý muž a 45-letá žena. Pokud se jim to i podaří, na to dítě to bude mít obrovský vliv. Nemluvě o tom, že to dítě ztratí rodiče pravděpodobně v mladém věku. Ovlivní to i jeho výchovu… Bude to, jako bylo to dítě vychovávané prarodiči. Když jste starší, již nemáte tolik energie jako za mlada, utvrzuje se vaše neuroplasticita, vaše názory a postoje jsou jako z kamene. Jste méně flexibilní, bojíte se riskovat, ba co víc, bojíte se o toho vašeho potomka, který přišel na svět po několika letech snažení. Co z něj může vyrůst? Možná jsou mé obavy zbytečné, ale myslím si, že takové dítě může takovou výchovou utrpět oproti jiným dětem, které byly vychovávány mladými rodiči.

Život není fér

Občas, když se kouknu na nějaké zahraniční videa na téma vztahů a randění, vyskočí tam pojem SMV nebo „sexual market value.“ O co jde?

Naši hodnotu pro potenciálního partnera určují tři věci: peníze, sociální postavení (+vliv) a vzhled (+věk). Platí to stejně pro muže i ženy. Nicméně je velký rozdíl v tom, jakou váhu přisuzujeme jednotlivým složkám. Ženy hledají v mužích jiné věci než muži v ženách.

Podívejme se nejprve na muže. Řekněme, že jsem ošklivý jako Mick Jagger nebo Václav Klaus mladší. Svou hodnotu však dokáži zvýšit například vyšším majetkem nebo sociálním postavením. To signalizuje mé partnerce, že se dokážu o její potomstvo dobře postarat. Co se týče vzhledu, stárnutí nikdo z nás neoklame, avšak víme to alespoň kompenzovat cvičením. Není náhoda, že muži s velkým majetkem a vlivem mají za partnerky mladé dvacátnice. A čím jsou bohatší a vlivnější, tím to mají jednodušší. Věk a stáří tam hrají mnohem menší roli.

Václav Klaus mladší. Zdroj: Seznam Zprávy

Pokud jste žena, možná si řeknete, že „to je hloupost, já takto nepřemýšlím.“ Beru, každý jsme jiný, ale zkuste se nad tím alespoň zamyslet. Nehledáte v mužích oporu a stabilitu? Kdo vám umí dát lepší stabilitu než nějaký milionář, který vás dokáže dobře zajistit i v době krize, kdy jiní nemají ani na jídlo?

A teď se podívejme na ženy. Muži v ženách nekladou téměř žádný důraz na peníze a sociální postavení. Nejdůležitější je pro ně zdraví a věk. Chtějí mladou, krásnou partnerku, se kterou mají nejlepší vyhlídky na založení zdravé rodiny. Tato rozhodnutí jsou v nás vrozené, myslím si, že většinou se nad tím ani nezamýšlíme.

Žena, která si buduje během jejích nejlepších let kariéru, si často ani neuvědomuje, že přichází o to nejcennější. Tedy za předpokladu, že chce jednou mít manžela a rodinu. Mít vedle sebe vzdělanou ženu, kterou mohu obdivovat za to, co dokázala, je určitě lákavé. Ale pokud má tato žena 35 a více let, mnozí muži upřednostní mladší, ačkoli méně vzdělané ženy. Nepotřebují k sobě ženu s kariérou a majetkem. Nehledají v ženě to, co si umí zajistit sami. Je to fér? Není! Ale život je jednou takový. Jediné, co můžeme udělat, je přizpůsobit se.

Strategie pro náš život

Pokud víme, že ženy hledají v mužích stabilitu, finanční bezpečnost a ochranu, my, muži, bychom se měli snažit o to, abychom pracovali na svém vzdělání, a postupně jsme nabyli majetku a vlivu. Tím dokážeme kompenzovat nejistoty, které přinese budoucnost. A osobně ještě dodám i ten horní věk do 40 let, aby děti neměly otce, který je vlastně děda.

Pokud bych byl žena, která chce mít jednou rodinu, fungoval bych jinak. Snažil bych se o založení rodiny, když bych měl 20-25 let. Žena v takovém věku nemá problém najít si dobrého partnera, ve kterém najde stabilitu a věřím, že i štěstí. Naopak, vzdělání na založení rodiny téměř nepotřebuje. Netvrdím tím, že by studovat neměla, ale myslím si, že za ideálních okolností by to mohla dělat vedle dětí. Založením rodiny život nekončí, právě naopak. Tím, že rodinu založí v jejích nejlepších letech, bude mít zdravé děti a může se věnovat kariéře a jiným věcem, ale už bez strachu, že jí ujde vlak a začnou jí tykat biologické hodiny.

Když se podíváte do zahraničí, najdete množství článků a blogů, kde se postarší ženy stěžují, že si nemohou najít partnera. Budovaly si kariéry a pracovali, aby byly „nejlepší verze sebe sama“ a štve je, že muži si vybírají mladší. Nedošlo jim, že na „nejlepší verzi sebe sama“ mohly pracovat i vedle rodiny. A teď jim je líto, že jsou samy. Berme tyto ženy jako memento toho, čemu se vyhnout. Mohou si namlouvat, že mají šťastný život, ale u mnohých to není pravda a hluboko uvnitř to vědí.

Nedávno jsem o tom debatoval s kamarádkou. Má po třicítce a řekla mi, že stále necítí ten mateřský instinkt. Řekl jsem jí: „Ani já necítím ten otcovský. Je možné, že to přijde, až když se dítě narodí.“ Na jejím místě bych strávil nějaký čas přemýšlením. Sice se nyní na mateřství necítí, ale když se cítit začne, může už být pozdě. Já jsem strávil nějaký čas přemýšlením, co chci. Vím, že chci rodinu a ideálně alespoň tři děti. Vlastní, ne adoptované. A proto věci řeším tak, aby se mi moje touhy splnily. Nečekám jen proto, že nyní se necítím být otcem.

Všiml jsem si, že lidé v mém okolí odkládají založení rodin. Buď si chtějí co nejdéle užívat s partnery bezstarostný život plný cestování, budovat si kariéry nebo založení rodiny (nebo početí druhého, třetího dítěte) odkládají proto, že nemají dost peněz. Přitom si neuvědomují, že přicházejí o to nejcennější — možnost mít zdravé děti, případně možnost vůbec mít děti. Finance, práce nebo naše pohodlnost by nikdy neměly být nadřazeny rodině a dětem. Tedy, pokud rodinu jednou chceme mít samozřejmě. Vše ostatní jsou věci, které umíme řešit za pochodu. Vždyť na příchod dítěte máme devět měsíců. To je dostatek času něco vymyslet, například najít si lépe placenou práci nebo když se to nepodaří, můžeme se i uskromnit. Kdo řekl, že potřebujeme stále chodit na dovolené a stále něco kupovat? Já jsem vyrůstal ve skromném prostředí se dvěma bratry a myslím si, že naše vztahy to utužilo.

A co já?

Poslední dva dny jsem intenzivně přemýšlel nad tím, jestli bych šel opět do vztahu se ženou starší ode mne. A odpověď je: „Asi spíš ne.“ Vysvětlím, proč to zaváhání. Kamarád Havran mi nedávno řekl, že mám zvláštní vkus. Když jsem mu říkal, jaké ženy se mi líbí, úplně to nechápal. Mně je to však už jasné. Hledám především ženu, která mě zaujme tím, co má v hlavě, jak přemýšlí. Všechny, které mě dosud něčím zaujaly, mě zaujaly nejprve kvůli jejich inteligenci a až pak jsem si začal všímat vzhled a ostatní věci. Věk jsem však vždy bral jako faktor. Do vztahu s Nely jsem šel s rizikem, že možná nebudeme mít vlastní děti nebo že se nám narodí postižené děti. Ale když si s někým rozumím a miluji ho, neopustím ho jen proto, že je tam vyšší riziko, že děti nebudeme mít.

Do vztahu se snažím jít naplno. Ovšem když ještě nejsem ve stavu zalíbení a ještě nejsem na přítelkyni příliš navázán, je otázka, zda vstoupit podruhé do stejné řeky a být ve vztahu se starší než jsem já. Jasnou odpověď nemám ani po dvou dnech přemýšlení. Každý kamarád, se kterým jsem tuto otázku řešil, mi řekl: „Najdi si mladší. Ideálně o 9-10 let mladší od tebe. Umíš ji ještě tvarovat podle sebe a budeš mít zdravé děti.“ Uvědomuji si, že i když se to těžko přiznává, mají pravdu. Chtěl bych k sobě vrstevnici, ženu kolem 33 let, ale tímto mým přemýšlením vlastně vědomě potlačují šance na co nejzdravější potomstvo. Kdyby měla i 34 let, asi bych šel do vztahu také. Pokud totiž budeme mít problémy počít, alespoň jsme v tom spolu a jsme vrstevníci. Ale pokud je ještě starší ode mne, přičemž po třicítce už na každém roku navíc záleží, to už je opravdu k zamyšlení.

Myslím, že bych do vztahu se starší ještě šel. Ale je tam jedno velké „ALE.“ Nely si velmi dobře uvědomovala svůj věk a rizika s tím spojená. Není náhoda, že jsme se chtěli vzít po pár měsících známosti. Věděl jsem, že pokud chci alespoň šanci mít vlastní dítě, alespoň jedno, každý měsíc rozhoduje. S přítelkyní, která by se na to dívala stejně střízlivě a uvědomovala si, že nemůžeme založení rodiny dlouho odkládat, si asi umím vztah ještě představit. Nicméně musela by to být žena, která svůj vyšší věk vykompenzuje jinými kvalitami, které daleko převyšují toto fyzické omezení.

Závěr

Svět není jednoduchý a neexistuje jediné správné řešení. Zatímco někdo nechce mít vlastní rodinu a děti, jiní se o ni snaží a nedaří se jim. Dnes jsem se na tento problém podíval z pohledu biologie. Myslím, že každý z nás si z toho umí vzít něco pro sebe. Pokud jsem vás tímto článkem přiměl přemýšlet o tom, splnil jsem svůj účel. Byl bych rád, kdybyste se dobře zamysleli, co chcete ze života. Nyní, v tomto okamžiku. Abyste jednou neskončili nešťastní a sami. Pokud už jste v tom vyšším věku a jste nešťastní, ani tehdy není vše ztraceno. Svůj život dokážete vždy změnit, pokud to opravdu chcete. Ale dívejte se na život takový, jaký je. Nesnívejte, že potkáte pana Dokonalého nebo slečnu Dokonalou, protože neexistují. Avšak pokud se uskromníte a střízlivě se podíváte na to, kým jste, věřím, že i vy máte šanci změnit to, co vám brání v dosažení štěstí.

Spread the word

Keep reading