Život jako hra

Svůj život beru do jisté míry jako počítačovou hru. Pomáhá mi to snadněji překonávat překážky.

a year ago   •   5 min read

By Vladimír Záhradník
Zdroj: Raptoaaah, Pixabay

Před pár lety jsem začal uplatňovat novou životní filozofii. Nemám ji z knih. Vymyslel jsem si ji sám pro své potřeby a pomáhá mi snadněji zvládat mé neúspěchy a rychleji činit rozhodnutí. Do jisté míry jde o abstrakci reálného světa do zjednodušeného vidění, které si dokážu snadněji vysvětlit a zdůvodnit.

Hra zvaná „Život“

Představte si, že jste postavička v počítačové hře v otevřeném světě (role-playing game, RPG). Na začátku jste dostali jisté danosti (například rozum), i jisté překážky (například plachost). Narodili jste se do jistého prostředí. Někdo měl štěstí a vytáhl si kartu, kde se narodil bohatým rodičům, a ani hloupý nebyl. Další zase skončil v chudé rodině s deseti sourozenci a rodiče mu nedokázali zaplatit dobré vzdělání.

Každý dostane na začátku nějaké karty…

Startovací linie nás lidí je různá, svět není fér. Já jsem rád, že jsem se nenarodil někomu někde v Africe, ale žiji na stále relativně vyspělém Slovensku a nic mimořádné mi nechybí. I když rodiče neměli mnoho peněz, přístup ke vzdělání jsem měl a později je už na mně, co s tím udělám dál. Ano, jsou okolnosti, které ovlivnit neumíme, ale mnohé změnit dokážeme, pokud jsme motivováni. V počítačových hrách je to velmi podobné.

Jsem svůj avatar

Když se nad tím zamyslíte, počítačové hry velmi dobře kopírují reálný svět. A mně umožňují přemýšlet o složitých konceptech a vyhodnocovat si situace, ve kterých se nacházím.

Aktualizace: Můj přítel Havran to vidí jinak. Hry nekopírují reálný svět, právě naopak. Kdyby byly příliš realistické, byly by nudné. Takže si to představte takto: hry se inspirují reálným světem, ale vytvářejí vlastní. Vy umíte využít princip gamifikace v tom skutečném světě.

Witcher 3: Wild Hunt

Nejsem fatalista a věřím, že ovlivňovat můj život dokážu svými skutky. Jestliže mi i něco přijde do cesty, dokážu to řešit. Podobně funguje avatar. Na začátku se ocitnete v prostředí a vaše postavička má jisté dovednosti. Začíná plnit různé úkoly a její dovednosti se vyvíjejí. No v otevřeném světě je zajímavé to, že tyto úkoly můžete plnit, ale také nemusíte. Pokud se vám chce, tak si můžete jezdit na koni otevřenou prérií a nenaučíte se nic nového. I to je volba.

Jak to začalo?

První počítač jsem měl už jako 8-letý. Hry mě chytili, ale ne až tak jako mé bratry. Více času jsem trávil tím, že jsem se snažil pochopit jak fungují. Později jsem zkoušel stát se hráčem, ale nikdy jsem neuspěl. Zůstal mi jen jeden žánr, který mě fascinuje — adventury. Došlo mi, že pravý hráč ze mě nikdy nebude. Místo toho jsem se zaměřil na reálný svět, který pohlcuje můj čas stejně dobře. Od jisté doby, tuším od vysoké školy, jsem už spustil nějakou počítačovou hru možná jednou za rok. Moje práce a můj skutečný život se staly mou hrou. Akorát, že úspěchy se promítly ne na mém avatarovi, ale přímo na mně. Kam se až dokážu v této hře s otevřeným koncem dostat?

Kdybych vedl lineární život, ve kterém vystudovat školu, najdu si přítelkyni, založím rodinu a budu postupovat v práci po kariérním žebříčku, asi se nepotřebuji tvářit, že hraji jakousi hru. Já jsem však začal podnikat.

Zdroj: Arek Socha, Pixabay

Podle mého názoru je podnikání to nejlepší, co můžete udělat pro rozvoj vaší osobnosti. Již se za nikoho neskrýváte. Zažíváte úspěchy a pády. Úspěchy prožíváme všichni stejně intenzivně, ale co pády? Když nám něco nevyjde, prožíváme zranění. Někteří je vnímají až tak silně, že se stáhnou z veřejného života na celé roky. Já je také díky tomuto zjednodušenému vidění dokážu snadněji zpracovat.

Odosobnění

Když přistupuji k životu jako ke hře, umožní mi to odosobnit se. Představuji si, že jsem stále ten avatar. Plním úkoly a vyhodnocuji si výsledek. Pokud je výsledek pozitivní, těším se z toho. A pokud mi něco nevyjde, snažím se od toho držet odstup. Nevyšlo to mně jako té postavičce. Co mohu udělat proto, abych nejblíže uspěl? Je to drobná změna myšlení, ale v mnohém zásadní.

Další věc, kterou takovým vnímáním získáte, je schopnost rychle se rozhodovat. Za ty roky jsem už asi 5-krát změnil kariéru. Začal jsem jako síťový inženýr, později tester, nebo softwarový vývojář. Vždy, když dělám takový zásadní krok, jdu do nejistoty. Když si začnu v hlavě analyzovat rizika, mohlo by se stát, že se leknu a ani tu změnu nezkusím. No pokud jsem postavička ve hře, tak si řeknu, že jdu do toho, nemám co ztratit. Opět jde jen o určité odosobnění. Riziko s sebou beru vždy, ale takto ho dokážu snadněji zpracovat. A lidi až překvapuje, jak dobře dokážu snášet neúspěchy a kritiku. A také to, jak rychle dokážu aplikovat zpětnou vazbu.

Aktualizace: Odosobnění nefunguje

Po napsání tohoto textu jsem o něm hodně přemýšlel. Začal jsem si procházet různé situace a co jsem prožíval a došlo mi, že odosobnění nefunguje. Vědomě jsem si to sice myslel, ale v mém podvědomí bylo všechno jinak.

Pokud jsem se ocitl mezi lidmi, kteří mi v podpůrné atmosféře dávali zpětnou vazbu na mé projevy, přijal jsem ji velmi dobře. Je to proto, že jsem si uvědomoval, že i když jsou ke mně jakkoli kritičtí, myslí to dobře a chtějí, abych se posunul dál. Když jsem řešil pracovní konflikty, i když jsem si to vědomě možná nepřipouštěl, v podvědomí mě to trápilo. Projevilo se to asi tak, že jsem o tom mluvil s lidmi v okolí. A konečně, když jsem oslovil mou přítelkyni, jestli chce být i něco víc než kamarádka, klepalo se mi srdce a třásl jsem se. Bylo to proto, že jsem si uvědomoval, že jdu do něčeho, co může zničit to kamarádství, které jsme tehdy měli, ale zároveň, že se může začít i něco nového, krásnějšího.

Tyto situace mi ukázali, že se odosobnit neumím. Stále si však myslím, že pokud vpustíte herní prvky do vašeho života a nebudete ho brát tak smrtelně vážně, pomůže to ve vašem rozhodování.

Je to pro vás?

Na tuto otázku si dokážete zodpovědět pouze vy sami. To, co funguje mně, nemusí fungovat vám. Tímto příspěvkem jsem vám jen chtěl dát vědět, co pomáhá mně.

Fungujete podobně? Nebo vám pomáhá něco úplně jiného? Budu rád za vaše komentáře.

Spread the word

Keep reading